Seznamte se, prosím… Zastavení čtvrté, dubnové, květnové

Jaro, krásné jaro je tady! Vydáme-li se procházkou nadýchat jarního vzduchu po ulici Na Příčnici ve Vratimově směrem do polí, první co uvidíme po minutí posledního rodinného domku je silueta rozložité koruny. Sice ve městě, ale přesto trochu na samotě, tam stojí dům a v jeho zahradě před asi 125 léty původní majitelé vysadili lipku. Jak čas i život plynul, z lipky je lípa, která je dnes vidět z dálky ze všech světových stran a jako solitér vévodí kraji. Pro svou vysokou estetickou hodnotu byla v roce 2006 vyhlášena čtvrtým vratimovským památným stromem. Seznamte se tedy, prosím – památný strom Lípa Na Příčnici. Výška této významné dominanty v krajině je přibližně 22 m, obvod měřen ve výšce 1,3 m nad zemí je 303 cm. Vyhlášené ochranné pásmo pro klidný vývoj a růst dřeviny je v tomto případě kruh o poloměru 8 m od středu paty kmene.

Taxonomicky je památný strom Lípa Na příčnici lípou srdčitou, latinsky Tilia cordata MILL., synonymum lípa malolistá. Areál jejího výskytu se uvádí od Pyrenejí až k Uralu, Krymu a ke Kavkazu. Na Kavkaze tato lípa roste v souvislých porostech, ovšem často jen v keřovité podobě. U nás není běžná v čistých porostech, najdeme ji ve společnosti s dalšími dřevinami v dubo-habrových hájích, v dubových lužních lesích a ve svahových lesích s javorem a jasanem. Jako solitéra pak zdobí četné zámecké parky, vesnické návsi, esteticky doplňuje kostely, kapličky, krášlí pietní místa či vytváří majestátní aleje. Lípy srdčité jsou dřeviny s košatou, vysoko klenutou korunou, která připomíná tvar obráceného srdce. Kvetou během června a července nádhernými žlutými květy, které snad každý zná. Charakteristické jsou také listy s 3–10 cm dlouhou a širokou čepelí, asymetricky srdčitou, s pravidelným pilovitým okrajem a hlavně pak jejich spodní strana, kde v místech sbíhání velkých žilek jsou rezavé chomáčky chloupků. Toto je velmi důležitý rozlišovací znak, neboť příbuzná lípa velkolistá, má v úhlech žilek chomáčky bělavě plstnaté. Oba domácí druhy lip, čili lípa srdčitá a lípa velkolistá, se navzájem kříží, jsou spojeny četnými přechody, aby daly vznik kříženci, lípě evropské, synonymum lípa obecná. Za zmínku pak stojí i lípa stříbrná, která je také k vidění ve Vratimově, v jedné soukromé zahradě a možná i v několika dalších. Tento druh lípy pochází z jihovýchodní Evropy, kde na severu zasahuje až po Maďarsko. Do střední Evropy se dostala v roce 1767. Je zde vysazována hlavně ve městech jako okrasná a parková dřevina, protože na rozdíl od obou domácích druhů lip dobře snáší letní sucho i znečištěné ovzduší. Zajímavostí je, že kvete o čtyři týdny později než lípa srdčitá a na podzim před opadem se její listy zbarvují velmi dekorativně – intenzivně zlatožlutě.

Co ještě říci o lípách? Nedožívají sice tak vysokého věku jako duby zmiňované při našich předchozích procházkách, ale i jejich pouhých lipových 1000 let je z hlediska lidského života také úctyhodných. Lípy jsou krásné, zdobné dřeviny s hustými stinnými korunami. Dorůstají výšky 30 až 40 metrů, hluboko koření a zmlazují z pařezů. Jejich statné kmeny jsou pokryty tmavošedou borkou, podélně zvrásněnou, hustě žebrovanou. Dřevo lip je měkké, velmi vhodné pro řezbářské účely. Od pradávna jsou lípy oblíbené pro své omamně voňavé květenství, které na dálku vábí medonosný hmyz. Včely z lipového nektaru dokáží vytvořit jedinečný med. Lipový květ obsahuje mnoho užitečných látek, mimo jiné i silici farnesol, která pro své antibakteriální účinky a schopnost pohlcovat pachy se používá při výrobě deodorantů. Pro léčebné využití jsou vhodné ale jen lípa srdčitá a lípa velkolistá. Květ těchto domácích lip se jako léčivá droga užívá i s listenem. Natrhané květy se následně suší a používají pro přípravu lipového čaje nebo dalších kombinovaných léčivých směsí. Naši předci v lidovém léčitelství využívali i lipové listy. Vkládaly se do úst, aby se zabránilo tvorbě puchýřků, spařené vodou se přikládaly na popáleniny, smíchané s vínem na končetiny proti svalovým křečím, šťáva z nich měla zabránit vypadávání vlasů. O celkové oblibě lípy u našich předků svědčí nejen různorodé léčebné lipové postupy a recepty, ale i to, že ač roste po celé Evropě, v málokteré jiné zemi najdeme tolik místních jmen, spojených s tímto stromem, ať už jsou to Lipany, Lipnice, Lipá, Česká Lípa a mnoho dalších. Lípy jsou tedy stromem nejen krásným a voňavým, ale i historicky důležitým, užitečným a léčivým a proto si zaslouží naši péči, ochranu a obdiv.

RNDr. Ivana Hranická
odbor výstavby a životního prostředí