Kronika města Vratimova – část 2.

Místopis obce Vratimova

Obec Vratimov zaujímá plochu dle katastrální výměry 886 ha, 18 a, 11 m2 a dle jednotlivých kultur je z toho rolí 572 ha, 67 a, 96m2 luk 32 ha, 49 a, 91 m2, zahrad 16 ha, 76 a, 82 m2, pastvin 32 ha, 31 a, 3 m2, lesů 199 ha, 92 a, 53 m2, neplodné půdy 11 ha, 65 a, 93 m2, a daně prosté (zastavené plochy) 20 ha, 33 a, 93 m2, dle stavu z roku 1929. Plocha s Popincem a Bartovicemi 978 ha, 18 a, 87 m2. Obec leži nad hladinou moře 352 m. Jednotlivé význačné části obce: Stráň podél železnični dráhy porostlá částečně listnatým a jehličnatým lesem, začinající za panským dvorem a táhnoucí až k Řepištim, jmenuje se "Zaryje". Les u hranice datyňské a bartovské ve výměře asi 132 ha, jmenuje se "Důlňák", osada na východní a jižní straně k tomu lesu přiléhající zove se "Podlesí" s 35 domky. Západně od Důlňáku směrem ke kostelu je osada Popinec, která od roko 1926 náležela k obci Kunčicim n. O. a k vlastni žádosti připojena byla k Vratimovu, má 36 domků dle stavu z roko 1929. Domky roztroušené podél osady Rakovce od Datyň až k Řepištim, vystavěné v dávných letech na nejzadnějších částech vratimovských gruntů selských, jmenuji se "Vratimovské zadky", s 35 domky, které povstaly tim způsobem, že vratimovští sedláci odprodali nejodlehlejší části svých gruntů zvané "Paseky" aneb že majitelé gruntů dovolili vystavěti na těchto pasekách , aniž by je odprodali, domky lidem, kteři jim za to na gruntě pomáhali pracovati. Skorem na každé takové pasece povstala dřevěná chaloupka. V letech 1925 - 30 odprodejem většich ploch z gruntu čis. 4 (František Hrdý) a parcelovánim gruntu čis. 6 (Alois Lyčka) povstala koloníe čitajici 13 domků u "Nového lesa" (les patři do Řepišť). Pozemek náležející do roku 1899 velkostatku na kterém stojí škola, mezi panským dvorem, Popincem a hostincem Rybiařovým čis. 40 tvořící trojúhelník, jmenuje se odedávných dob "Herman" a byl rozparcelován částečně dřívějším majitelem, brněnskou spořitelnou a pak statkářem Janem Sedlaříkem na stavební mista a vystavěn na těchto parcelách značný počet domků.

Vratimovským ůzemím protékají místy řeka Ostravice a dva potoky, tekoucí směrem od Řepišť k Hor. Datyním, první jmenuje se Datyňský potok, druhý, tekoucí pod Rakovcem má jméno "Rakovjok" , oba potoky se spojují pod Rakovcem, pozemky u Datyňského potoka se jmenuji krátce "Datyň", říká se louka nebo pole v Datyni. Vydatné prameny pitné vody jsou v lese Důlňáku, pramen Zimnica, z kterého beře vodu Slezská Ostrava a 4 prameny v Zaryjích, kde zřizuje Vratimov svůj vodovod Na vratimovském území jsou dva význačnější body, ze kterých se skýtá pěkná vyhlídka, jeden u kaštanů na cestě k Hor. Datyním, ze kterého je pěkný rozhled na Ostravsko, druhý v Zaryjích na gruntě čis. 9, zvaný Landek, odkud je pěkný pohled na Moravu a to na Hrabovou, Novou a Starou Bělou.

Půda zdejší je hlinitá, v Zaryjích písčitá. - Nejvýznačnější obilniny jsou u nás rež, pšenice, oves, méně pěstuje se ječmen. Okopaniny brambory, řepa krmná, velmi zřídka cukrovka, jen něco na velkostatku, kvačka, zelenina mimo zelí, v značném množství okurky, pak cibule, česnek, mrkev, karfiol, kedlub a kél. - Zvířena domácí: chov hovězího a vepřového dobytka, koní, v nepatrném počtu chovaji se též kozy, ovce skorem žádné. Počet domácích zvířat v roku 1929 koní 78, krav 284, vepřů 340, koz 92, ovci 30, slepic 2222, hus 600, noráků 30, kachen 28. 

Celkový počet obytných stavení koncem 1929 byl 297. Významné budovy: Řimskokatolický kostel z roko 1805, naproti fara z roku 1895, předtím stávala skorem na témž samém místě, frontou k severu, malá přízemni budova, za farou je stará škola čis. 60, do roko 1909 k účelům školním používána, nyní jsou tam učitelské byty. Škola nová vystavěna v roku 1882, za školou směrem k Popinci je Sokolovna vystavěna 1929 a Husův sbor, vystavěný v r. 1924, tj. kostel Církve československé.

Z průmyslových podniků je zde továrna na celulosu, vystavěná v letech 1880 - 1882, od roko 1882 je v chodu a zaměstnávala až 700 dělníků, v roku 1929 snížen počet dělnictva na 430. V tomto roko a v následujících má býti tento závod zmodernizován tak, aby mohl pracovati se značně zmenšeným počtem dělnictva a vyráběti vice. U továrny jsou vystavěny obytné domy pro úředníky a dělníky, také jižně u školy jsou 2 rodinné domy pro dělníky v továrně zaměstnané.

Z výstavnějších budov v obci je hostinec Paskovských čis. 30 a hostinec Rybiařův čis. 40. Komplex budov obytných a hospodářských tvoří dvůr velkostatku, náležející Janu Sedlaříkovi. O tomto dvoře zapsána je ve školní kronice pověst, že na tomto místě stával kdysi dominikánský klášter a také se vypravuje, že z tohoto dvora vedou podzemní chodby až k hostinci pana Paskovského čis. 36. 

Počet obyvatestva dle sčitání lidu z roku 1921 bez Popince 2265, mužů 1090, žen 1175. Dle národnosti Čechů 2074 - 91,5 %, Némců 48 - 2,2 %, Poláků 6 - 0,25 %, Židů 2 - 0,1 %, jiní 1 - 0,05 %, cizozemců 134 - 5,9 %. Dle náboženství řím. kat. 1676 - 74 %, evang. 60 - 2,65 %, českosl. 450 - 19,85 %, israel lO - 0,45 %, jiné 9 - 0,4 %, bez vyz. 60 - 2,65 %. Připočte-li se obyvatestvo Popince, počet obyvatestva 2525. 

Způsob života a zaměstnání obyvatelstva

Před vznikem továrny na celulosu a dokud ostravský průmysl se nerozvinul tou měrou, jakje tomu dnes, byl Vratimov skorem nadobro obci zemědělskou, ještě před 50ti lety, s rozmáhajicím průmyslem, všude orba hyně, jak už to pověst o Horymírovi praví. Jest u nás dvojí způsob života: buď zaměstnání zemědělské neb průmyslové. Dělníci průmyslovi se třídí na tovární, horníky a hutníky. Se založením továrny přišli do Vratimova prvni Němci jako úředníci neb mistři tovární a také Poláci jako dělníci.

Zvyky a obyčeje lidové

Staré zvyky a obyčeje lidové takřka již nadobro vymizely asi promisením obyvatelstva domorodého s přistěhovalým, jen některé se ještě uchovaly. Zachoval se ještě obyčej, že v ponděli velikonoční již časně zrána chodi mládenci po "kupačkách" čili po "šmigrustě" dům od domu, kde jsou odrostlá děvčata, polévaji je vodou a šlehají je tatarem upleteným z vrbových proutků. Za to dostávají někde po "kraslici", pomalovaném vajíčko velikonočním, a bez nějaké štamprle kořalky se to neobejde, bývají skorem všude počastováni. - V květné neděli nosívají děti zelené palmy, ozdobené pentlemí do kostela, kde se tyto světí. Z proutků těchto palem dělají se o Velikonocích křižíčky a hospodář neb hospodyně zasazují tyto křížky na svém poli do země v domění, aby byla dobrá úroda a role zůstaly uchráněny od pohrom.

Na Bílou sobotu, když se rozvážou zvony, potřásají děti a čeleď stromky v zahradě, aby měly hojně ovoce. O svatodušních svátcich (v ponděli odpoledne) smaží se venku v přírodě vaječína z vajiček, která sí výletníci přinesou z domu a také rendlík a rozdělá se někde v lesíku oheň, na kterém se připraví vaječníce a pojidá se, také se nezapomene na kořalku. Před sv. Janem Křtitelem, večer 23. června, rozdělávají se na poli ohně, a mládež hází ohnivými metlami (zapalenými starými košťaty). Svatojánské ohně zapaluji se obzvláště na horách.

V den Všech svatých 1. listopadu okrašlují se na hřbitovech hroby květinami a večer rozžíhají se na hrobech světla, což je všude ať na venkově neb v městě pěkným zvykem, který se jistě nejdéle zachová.

Večer před sv. Ondřejem, 29. listopadu leje se olovo, obzvláště holky jestli si ulejí nějakého ženicha a dle toho do roku se vdají. Na Štědrý večer se dává u sedláků ze všech jídel také něco dobytku. O vánocích na sv. Štěpána, 26. prosince, chodívají děti "po koledě" večer dům od domu a za okny zpívají koledy a dostávají za to koláče nebo peníze. Tento zvyk už však nadobro mizí, ale udržuje se jiný podobný, že na Nový rok časně z rána ještě za tmy chodívají děti dům od domu vinšovat (blahopřát) domácím, hospodáři a hospodyni, k nastávajícímu novému roku a přitom jim dávají jedlovou větvičku, barevnými papirovými proužky ozdobenou, tak zvané "štěstí". Že za to dostanou obyčejně korunku, je samozřejmo.

pokračování příště