Kronika města Vratimova, část 78.

1944, 1945

Z obce byl odvlečen gestapem obchodník Max Žarnovický se svou manželkou Malvínou, oba židovského původu a vyznání. Odchod jejich byl velmi těžký, oba žalostně plakali, tušíce, co se s nimi stane. Zakrátko, po odvezení z Vratimova, byli v plynových komorách likvidováni. Žarnovický měl 70 let, jeho manželka 56 let. Byli to pokojní občané, slušně se živili svým obchůdkem a nikomu neškodili. Hlásili se k české národnosti.

V roce 1944 přeběhl jako člen vládního vojska v Itálii vratimovský občan Oldřich Mužík ke spojencům a vstoupil do čsl. zahraniční armády. Na západní frontě padl jako československý voják 5. května 1945 u Dunkerque ve Francii v hodnosti desátníka. 12. prosince zemřel Ludvík Telecký, řezník, doživ se 85 let. Byl v létech 1898 až 1901 starostou naší obce a zasloužil se za dob Rakousko-Uherska o českost obce a o uhájení národního rázu jejího. Byl dlouhá léta předsedou společenstva řezníků frýdeckého okresu. V době úmrtí byl majitelem domů č. 165., 125., 143., 43. a 87. ve Vratimově.

Nejobávanějším úřadem po gestapu byl úřad práce. Nutil lidi do otrockých prací, posílal a zavlékal je do Německa, kde byli hubeni hladem a ohrožování více než doma leteckým nebezpečím. Občané někdejšího svobodného čsl. státu, zvyklí svobodě a volnosti, byli nyní sníženi na nevolníky, nebylo jim dovoleno jíti do práce tam, kde by si ji svobodně zvolili, nesměli měniti pracovní místo a musili pracovati jako bezprávní nevolníci. Vtipní občané říkali, že je třeba příchodu císaře Josefa II., který by zrušil podruhé nevolnictví. Němci však svými zákony a terorem tak ducha našeho občanstva ubili, že se i k těmto opatřením stal úplně apatickým, jen ve svém nitru choval naději a neochvějnou víru, že to jednou, a to brzy, všecko skončí a že český člověk se stane opět svobodným občanem ve své svobodné zemi.

1945

Poslední schůze obecního zastupitelstva se konala 12. ledna za účasti 17 členů (z 30). I tu se projevil nezájem v důsledku leteckých útoků. Situace byla již pro Němce katastrofální, o skončení války co nejdříve a porážce Německa nebylo pochyb. Naděje a radost Čechů rostly. 21. února byl ve vězení ve Flosseuburgu zahuben Josef Kubala, 42. letý ženatý náš občan, zatčený 29. října 1944 pro komunistickou ilegální činnost. Dnem 23. ledna bylo pro blížící se frontu zastaveno vyučování ve školách. Občané byli úřady donucováni kopati zákopy pro vojsko a dělati (stavěti) zábrany na silnicích proti tankům. Nikdo to dělat nechtěl, lidé se tomu všemožně vyhýbali a proto jim bylo hrozeno těžkými tresty. Některý den muselo pracovati i 30 lidí na těchto pracích.

pokračování příště