Kronika města Vratimova, část 83.

1945

Dne 3. května žádal Josef Skopal se skupinou asi pěti mužů o pomoc. Měli vyvěšeny na domech čsl. a ruské vlajky a pomoc nepřicházela. Dostali na strážnici zbraně a byli doprovázeni až k domku Skopalově. Připojil se k nim Eduard Sklář se svým synem Milanem. Na „Zadkách“ se připojil Adolf Budín a M. Kula a od Podlesí se připojili Rusové. Pod vedením ruského kapitána vydala se skupina k prohledávání terénu.

Na louce pod Hůrkou dostali se do prudké německé kulomenté palby, při čemž padli Milan Sklář, Josef Skopal a Adolf Budín. Tak byly v naší obci osvobozovací boje skončeny, neboť Němci se pak stáhli směrem k Sedlištím.

Místní Němci ani ležící německé armády v naší obci nedopustili se při ústupu žádného násilí, vyjma vykradení několika obchodů. Zabit při tomto ústupu nebyl nikdo. Několik málo Němců-civilistů, kteří zůstali v obci, bylo zajištěno i s německým lékařem.

Naše obec měla při všem ještě štěstí, že při průchodu fronty bylo nepříznivé počasí. Takové počasí znemožnilo leteckou činnost, kterou armády používaly před nástupem do měst a osad. Bombardovaly se místa, která měla býti dobyta a tím se působily veliké materiální škody a ztráty na životech. Nebýti nepříznivého počasí pro létání, mohla býti obec těžce postižena. Dne 2. a 3. května valily se obcí po všech silnicích takové mohutné proudy ruských armád, že občanstvo nevycházelo z úžasu. Cesty od Bartovic, Kunčic a Hrabové byly po dlouhé hodiny zaplaveny mohutnými řadami šedých uniforem, tanků, děl, automobilů a vozů, tažených koňmi. Byla to úžasná síla armády, pochodující obcí dva dny, která vzbuzovala obdiv a byla občanstvem vřele vítána a pozdravována.

Po příchodu Rusů vrátili se někteří Němci zpět do Vratimova. Byli zajištěni a předáni pak do Ostravy bezpečnostním úřadům. Při převozu spravedlivým hněvem rozezlené občanstvo lynchovalo Rudolfa Hilschera (který se vrátil z Polska), který byl za okupace zloduchem obce. Němec Rudolf Tomis (mající přezdívku pro svoje prudké obraty při chůzi: Kocour Felix) spáchal sebevraždu oběšením. Němec Ladislav Piech byl v domě č. 238 na Popinci zastřelen při osvobozovacích bojích.

V tyto dva dny nebylo zákona a lidé museli se řídit vlastním svědomím. Činím tak velmi nerad a s velikou lítostí, musím-li v zájmu pravdy zaznamenati tyto řádky: „K hanbě naší obce dlužno uvésti, že byty německých občanů (dosti zámožných) byly nesvědomitými a špatnými lidmi vyloupeny a mnoho šatstva, prádla, koberců, peřin, obrazů a cenných předmětů odcizeno. Je to národní majetek a byl těmito škůdci dobrého jména občanů rozebrán. Škoda, že se mezi občany naší obce, kteří žili ve velké shodě a poctivosti, našli lidé nehodní a zlí, kteří znesvětili tyto krásné a posvátné chvíle osvobození poškozením národního majetku a pro svůj egoismus zapomněli na čest obce. Zatím co poctiví a obětaví občané chopili se zbraní, bojovali a umírali pro svobodu obce, tito škůdci kradli a obohacovali se. To zůstane žel skvrnou na dobré pověsti našeho občanstva.

Ruské frontové armády nedopustily se v naší obci žádného násilí, neslušnosti ani krádeží. Jen za nimi postupující trény odňali ojediněle dobytek, vozy, hospodářské nářadí, seno apod. Též byly případy odnětí šatstva a různých domácích předmětů, ale v tak nepatrné míře, že to nestojí ani za zmínku. Občané dávali vojsku hodinky, kola, lihoviny a za to s nimi leccos vyměňovali jako látky, rozhlasové přístroje, potraviny apod.

Styk občanstva s ruskými vojáky byl velmi srdečný, lidé je měli rádi a přátelili se s nimi. Na ruské vojáky má občanstvo velmi milé vzpomínky.

pokračování příště