Vratimov - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Seznamte se, prosím… Zastavení druhé, únorové

Památný strom Dub vzpomínkový na vratimovském hřbitově

Vítejte na naší další procházce, únorové. V lednu jsme se zastavili u vratimovského velikána – památného stromu Dubu tolerance. Dnes se vydáme za jeho příbuzným, a sice za Dubem vzpomínkovým...

Vítejte na naší další procházce, únorové. V lednu jsme se zastavili u vratimovského velikána – památného stromu Dubu tolerance. Dnes se vydáme za jeho příbuzným, a sice za Dubem vzpomínkovým. Samotné jeho jméno nám tentokrát napovídá, kam směřovat naše kroky. Zamíříme na místní hřbitov, kde se snad nejvíce mísí slzy, bolest, láska a dojetí se vzpomínkami na naše blízké, kteří krásu dubu již nemohou vidět. Je jim souzeno jen v tichosti odpočívat v jeho stínu…

Seznamte se tedy, prosím – s Dubem vzpomínkovým, který byl vyhlášen památným stromem v roce 2006 a svým impozantním vzhledem a majestátním postavením uprostřed hřbitova bezesporu dotváří důstojnou atmosféru tohoto pietního místa. Jedná se o opravdu nádherný a vznešený exemplář dřeviny, a to křížence dubu letního a zimního (latinsky Quercus robur x Quercus petrae). Duby obecně mají tendenci se spontánně křížit a vytvářet jedince se smíšenými znaky, ovšem křížení konkrétně dubu letního se zimním bývá méně časté. O to hodnotnější je tedy tento náš dub. Jeho výška dosahuje téměř 25 metrů a obvod kmene měřen ve výšce 1,3 m nad zemí je v současnosti 310 cm. Odhadované stáří je 180 let.

Krása dubů se s jejich věkem stupňuje. Pevným kmenem a korunou rozloženou do několikametrové šíře i výše budí zasloužený obdiv i úctu v současnosti i minulosti. Od pradávna byly díky svým vlastnostem považovány za symbol dlouhověkosti, síly a odolnosti. Duby dokáží přežít úder blesku i poničení ohněm, proto mají významné postavení v mytologii, kde jsou spojovány s nejvyššími hromovládnými božstvy a v mnoha kulturách byly také uctívány. Řekové zasvětili dub bohu Diovi, Římané Jupiterovi, Germáni bohu bouře Donarovi, Slované bohu bouře, hromu a blesku Perunovi, Keltové Thorovi. Právě Keltové považovali dub za nejposvátnější strom ze všech dřevin. Byl pro ně symbolem života a síly, věřili, že chrání před zlem a černou magií. Dubové větvičky svázané červenou nití nebo pentlí ochraňovaly keltský příbytek před zlou mocí. Nikdo se neodvážil ulomit větve nebo otrhat žaludy, aniž by stromu za to nepřinesl nějaký dar, ať už dárek položený ke kořenům nebo alespoň duchovní poděkování pronesené s rukama položenýma na kmen stromu. Některé keltské tradice převzali i Slované, dubů si vážili a chránili je. Možná bychom si z nich ve vztahu dřevinám mohli i v dnešní moderní době v mnohém vzít příklad.

 

RNDr. Ivana Hranická
odbor výstavby a životního prostředí

Datum vložení: 6. 2. 2020 9:39
Datum poslední aktualizace: 6. 10. 2020 10:51
Autor: Správce Webu