Vratimov - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Seznamte se, prosím… Zastavení osmé, říjnové

Květ a listy šácholanu

V naší minulé virtuální vycházce jsme se zastavili u nádherného liliovníku tulipánokvětého za městským úřadem. Bylo by nespravedlivé nenavštívit a neseznámit se s dřevinou jemu příbuznou, protože i ona je keřem či stromem velmi dekorativním...

V naší minulé virtuální vycházce jsme se zastavili u nádherného liliovníku tulipánokvětého za městským úřadem. Bylo by nespravedlivé nenavštívit a neseznámit se s dřevinou jemu příbuznou, protože i ona je keřem či stromem velmi dekorativním. 

Mnozí si možná pamatují na vysoký rozložitý topol, který svou výškou převyšoval budovu nákupního střediska v centru Vratimova. Topoly jsou dřeviny rychle rostoucí, avšak krátkověké, s měkkým dřevem a snadno lámavými větvemi. A tak s přibývajícími léty díky svému stáří topol začal ohrožovat okolí. Ačkoliv představoval nepřehlédnutelnou dominantu, musel být z bezpečnostních důvodů odstraněn. Místo něj byla na trávník ke vchodu do nákupního střediska vysazena nová mladá dřevina, stejně jako již zmiňovaný liliovník patřící do čeledi Magnoliaceae, která je poeticky nazývána „oslnivě kvetoucí kráskou jarních dnů“. Její správné české jméno je šácholan, latinské Magnolia, proto často bývá spíše používáno počeštěné magnolie.

Nejimpozantnější bývá při kvetení, čili na jaře, ale určitě není na škodu si přicházející občas ponuré a smutné podzimní dny zpříjemnit vidinou toho, jaká krása nás očekává po přehoupnutí roku do nového jara. Seznamte se, prosím… se šácholanem neboli magnolií. Jedná se totiž o dřevinu nejen nádhernou, ale i historicky zajímavou. Předkové dnešních šácholanů byli totiž současníky dinosaurů! Fosilní nálezy naznačují, že první kvetoucí rostliny příbuzné šácholanům se vyvinuly někdy v raném období druhohorní křídy, zkameněliny těchto rostlin jsou 132 milionů let staré. Když v roce 1984 objevili archeologové fosilii se zachovalými listy, plody a květy, pojmenovali ji Archaenthus – v překladu první květina. Šácholany tedy patří mezi nejstarší kvetoucí rostliny na naší planetě! Kdo by si chtěl za touto zkamenělou květinou zajet, musel by se vydat do floridského muzea, v jehož sbírkách paleobotanické kolekce se tyto fosilie nachází. O tom, že se jedná o opravdu prastarý rod, svědčí i to, že květy šácholanů jsou uzpůsobeny k opylování brouky, jejich pestíky jsou na rozdíl od jiných rostlin tuhé, aby je brouci nepoškodili. V době dinosaurů totiž ještě neexistovaly včely, naši současní pečliví opylovači. Tato památka na prehistorické opylování zůstává šácholanům dodnes, na druhé straně jsou tyto rostliny vůči broukům jako škůdcům velmi odolné. Zajímavostí je také to, že opadavé šácholany vytvářejí na holých větévkách nejdříve květy a pak až listy. U vývojově mladších dřevin je to přesně naopak.

Ale vraťme se do současnosti. Rod šácholan je rozsáhlý, čítá asi 210 druhů rostlin. Odborné latinské jméno dostal na počest francouzského lékaře, botanika a od roku 1696 také ředitele botanické zahrady v Montpellieru – Pierra Magnola. Šácholany jsou rozšířené v mírném až tropickém pásu Asie a Ameriky. Vyskytují se od Číny a Himalájí po Japonsko a tropickou jihovýchodní Asii, v Americe ve východních oblastech USA, v Mexiku, i v tropické Střední a Jižní Americe. Avšak největší počet druhů jako divoké rostliny roste v horských lesích jihovýchodní a východní Asie. Jako okrasné jsou pak s oblibou pěstovány po celém světě, ve spoustě přenádherných vyšlechtěných kultivarů. Prvními pěstiteli šácholanů byli zřejmě Číňané, pro které je šácholan symbolem ženské krásy, čistoty a sladkosti. Navíc znali tajemství kůry šácholanů, které jsou přisuzovány dezinfekční účinky a po tisíce let je součástí tradiční čínské medicíny. Moderní výzkumy se zabývají i zkoumáním antibakteriálních a antivirových vlastností šácholanů, využitelné hlavně v dentální hygieně proti zubnímu kazu nebo při léčbě respiračních onemocnění. Předmětem bádání jsou i v šácholanech objevené substance, které dokáží způsobit destrukci rakovinových buněk.

Největší ozdobou šácholanů jsou bezesporu velké a výrazné květy, jednotlivě stavěné, tulipánovitého tvaru, které rozvinou svou krásu ještě před vyrašením prvních listů. Jejich barva bývá bílá, růžová, nachová, absence listů dodává keři či stromu jemný pohádkový vzhled s orientálním nádechem. Po odkvětu přichází na scénu typické kožovité oválné lehce zašpičatělé listy, které díky své velikosti a sytě zelené barvě jsou také velmi zdobné. Dozrávající semena šácholanů jsou obalena jasně červeným, oranžovým nebo růžovým míškem, po otevření plodů visí na pružných vláknech a čekají na šíření ptáky, případně drobnými hlodavci. Po opadu listů se objevují pupeny, které atraktivní vzhled dostávají zejména zimním ojíněním a trpělivě čekají na jaro, aby opět mohly rozehrát symfonii nadpozemsky něžné krásy a úžasu nového zrození. Ať už tuto dřevinu nazveme šácholanem nebo magnolií, její květy patří jednoznačně k těm nejpůvabnějším.

 

RNDr. Ivana Hranická
odbor výstavby a životního prostředí

Datum vložení: 6. 10. 2020 11:31
Datum poslední aktualizace: 6. 10. 2020 11:35
Autor: Správce Webu