Zásady chování při epidemiích a nákazách
Zdrojem nákazy je infikovaný člověk nebo zvíře (akutně nemocný, skrytě nemocný, v rekonvalescenci či nosič choroboplodných zárodků). Proces šíření nákazy pokračuje přenosem choroboplodných zárodků ze zdroje na vnímavého jedince. Vnímavý jedinec je třetím a posledním článkem epidemického procesu. Na vnímavosti člověka závisí, zda u něj onemocnění proběhne akutně nebo skrytě. Vnímavost je protikladem imunity – odolnosti.
Původci infekčních onemocnění získali po dobu svého několik milionů let trvajícího vývoje vlastnosti parazitů lidí a zvířat. V jejich organismech nalézají zárodky vhodné podmínky pro rozmnožování. Člověka nebo zvíře, ve kterém se původci nákaz zdržují, rozmnožují nebo z něj vylučují, nazýváme v přirozených podmínkách zdrojem nákazy.
Přenos nakažlivých onemocnění může být:
Protože každý výskyt infekčního onemocnění předpokládá přítomnost zdroje nákazy a její přenos na vnímavé obyvatelstvo, je boj proti každé infekční nákaze zaměřen na:
Zásady chování: