Seznamte se, prosím… Zastavení první, lednové

Leden, jeden ze zimních měsíců, dny jsou krátké a brzy se stmívá, stromy jsou bez listů a odpočívají. Člověk v tomto období díky včasné tmě raději sáhne po dobré knize než po procházce potemnělým městem. Pro zpestření zšeřelého večera přesto přijměte prosím alespoň malou vycházku imaginární, nenáročnou. 

Naši pouť bychom započali ve Vratimově v ulici s dlouhým názvem U Společenského domu. Prošli bychom ulicí dozadu za panelové domy a výjimečně vstoupili na trávník, snad mu těch pár šlépějí navíc v zimním období neublíží. A zde by bylo naše první zastavení. Čeká nás tady jeden ze čtyř vratimovských památných stromů.

Vztah lidí a stromů je vztahem starým jako lidstvo samo. Stromy byly od nepaměti lidmi uctívány, velebeny i chráněny. Nevíme, zda prapříčinou této úcty je společný kus evoluční cesty, ochrana poskytovaná stromy lidem, obdiv k jejich mohutnosti a dlouhověkosti či jen jejich prostá harmonie a krása. Nejspíše to bude od všeho kousek. Jisté ale je, že tak jak pro mnohého jsou stromy symbolem života a objektem úcty, pro některé jsou naopak jen samozřejmou součástí jejich prostředí a příliš je nevnímají. Možná proto není na škodu porozhlédnout se a připomenout si, kolem koho denně při poklusu do práce či vyběhnutí za nákupy chodíme, koho denně míjíme a potkáváme. Vždyť u spousty stromů neznáme ani jejich jméno, ani původ, který často dýchá exotikou vzdálených krajin. Přesto jsou stromy našimi sousedy, i když mlčenlivými a hovořícími jen svou krásou, a sousedy je přece dobré znát. A proto – seznamte se, prosím: Majestátný velikán za panelovými domy nese poetické jméno Dub tolerance.

Za své jméno vděčí toleranci, že nechává ve svém stínu žít drobnou třešeň. Básník by při pohledu na spojení těchto dvou dřevin jistě našel slova o lásce. Musí se mít přece rádi, když mohutný dub, který již dávno mohl útlou třešeň udusit, něžně k ní sklání své větve tak, že budí dojem, že ji chrání, a třešeň po jeho boku ničím nestrádá, ani nedostatkem světla, ani živin a krásně se jim tak oběma žije.

Označení „památný strom“ nesou v České republice mimořádně významné stromy, které jsou zvláštní svým vzezřením, vzrůstem, stářím nebo tvoří krajinnou dominantu či přispívají ke krajinnému rázu. Mohou také doprovázet kulturní památku nebo upomínat na určitou historickou událost nebo pověst. Památné stromy se vyhlašují v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Cílem vyhlášení památných stromů je zvýšená ochrana těchto mimořádně cenných dřevin před škodlivými vlivy z okolí. Při vyhlášení památného stromu je možno definovat ochranné pásmo individuálně dle potřeb jednotlivého stromu. Pokud tak není stanoveno, má každý památný strom ze zákona ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru rovnému desetinásobku průměru kmene ve výšce 130 cm nad zemí, v jehož středu je památný strom. V tomto ochranném pásmu není povolena žádná pro strom škodlivá činnost (např. výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace apod.).

Náš památný strom Dub tolerance byl vyhlášen za památný v roce 2006. Jeho výška je 19 m, obvod kmene 290 cm a stáří se odhaduje na 170 let, takže ledacos již pamatuje. Jedná se o dub letní, latinsky Quercus robur L., česky zvaný též křemelák. Přirozeně se vyskytuje v Evropě, Malé Asii, na Kavkaze a dokonce v i v některých lokalitách severní Afriky. Dub letní snáší téměř jakoukoliv půdu včetně písčité, daří se mu i na vlhkých hlinitých půdách. Má hluboké kořeny, které mohou dosáhnout až ke spodní vodě, proto bývá častěji zasažen bleskem než jiné stromy. Je ale mimořádně odolný proti větru a lépe snáší výkyvy počasí než dub zimní. Dub letní může dorůst výšky až 45 metrů. Roste velmi pomalu a zralého věku dosahuje až ve 100 letech, zato je velmi dlouhověký a může se dožít i 2000 let. Za nejstarší žijící dub České republiky je považovaný Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou, jehož věk dendrochronologická metoda určila na více než 1000 let. S obvodem kmene 1010 cm je zároveň i naším nejmohutnějším žijícím dubem letním. Pro zajímavost – tento Žižkův dub se v roce 2019 zúčastnil finále soutěže Strom roku a umístil se na druhém místě.

Vraťme se ale k našemu velikánovi, který je mohutností obrovský, věkem ještě velmi mladý, a naši virtuální procházku ukončeme přáním, ať se Dubu tolerance daří ještě mnoho, mnoho dalších stovek let. V naší příští, únorové procházce se podíváme za jeho příbuzným, a sice křížencem dubu letního a zimního.

RNDr. Ivana Hranická
odbor výstavby a životního prostředí