Seznamte se, prosím… Zastavení deváté, listopadové

Cílem naší dnešní procházky nebudou dřeviny, žabky kuňky, korýši či jiná zvířena, ale kytičky. Půjdeme pomalým vycházkovým krokem od budovy městského úřadu podél cesty Frýdecké až k obchodu Hruška a povšimneme si, jak nám jeden z okrajů chodníku vykvetl. Seznamte se, prosím… s trvalkovými pásy. Nebo chcete-li trvalkovými záhony, v našem případě trvalkovými štěrkovými záhony.

Štěrkové záhony jsou záležitostí poměrně mladou, moderní. Začaly se rozvíjet počátkem 21. století. Hlavním důvodem jejich vzniku byla snaha vytvořit spolehlivě rostoucí společenstvo vytrvalých bylin, které snese suchá, osluněná, často i zaprášená stanoviště v extrémních podmínkách města a dokáže nám tak svou, v průběhu roku se měnící podmanivou krásou zpříjemnit betonovoasfaltové urbanistické prostředí. V posledních letech bylo vytvořeno a v českých podmínkách odzkoušeno několik desítek směsí rostlin vhodných pro tyto účely. Některé dostaly krásná poetická jména – např. Červánková prérie, Tanec trav či Stříbrné léto, a neméně krásné jsou i jejich výsadby. Nicméně nemusí se použít již hotová směs, pokud máte štěstí na šikovnou zahradní architektku, která sama složení kytiček vhodně navrhne, jako to bylo v případě města Vratimova. A tak nám pod taktovkou paní architektky rozkvetl okraj chodníku. Úkolem našeho záhonu bylo a stále je nejen esteticky zkrášlit strohé místo, ale také vytvořit jakési pomyslné optické zábradlí, oddělující chodník pro pěší od značně frekventované komunikace. Skladba trvalek je navržena promyšleně tak, aby poutala zrak od jara do podzimu a ani v zimě, na rozdíl od trávníku, pohled na ně neomrzel. Rostlinky vykvétají postupně, záhon se tak během roku stále proměňuje a těší nás střídáním barev, tvarů, kombinací různých květů, texturou listů či vytvářením nových seskupení. Působí jako živé, dynamické společenstvo s přírodním, skoro až divokým charakterem a celoročním okrasným efektem.

A jak tedy takový kouzelný záhon vzniká? Jeho založení je sice náročnější, ale vynaložená energie a píle se vyplatí. Nejdůležitější je dobře zvolená kompozice rostlin kvetoucích postupně během celého roku. Základ tvoří skupinové trvalky, jsou spíše středně vysoké až nižší a vytváří hlavní kvetoucí sílu. Jsou to například šalvěje, levandule, astry. Naopak nejnápadnější jsou soliterní trvalky, které udávají rytmus a gradaci. Protože jsou nejmohutnější, působí svou dominancí až v druhé polovině sezony a často díky námraze vynikne jejich struktura i v zimě. Příkladem mohou být různé traviny, třapatky, perovskie. Třetím druhem jsou trvalky pokryvné. Ty vytvářejí větší skupiny až souvislé plochy a jejich úkolem je osázenou plochu opticky sjednotit. Mohou to být mateřídoušky, nižší kakosty, šanty, čistce. Předchozí kategorie doplňují druhy vtroušené, které sice mohou být někdy krátkověké, ale bohatě kvetou, náhodně se vysemeňují a zaplňují tak volná místa. Říkáme, že záhonem „putují“ a zajišťují tak jeho jedinečnost. Vhodným se jeví len, sporýš nebo i divizny. Posledním a velmi důležitým stavebním kamenem celého rostlinného společenstva jsou cibuloviny, protože jako první svými kvítky vítají nesmělé jarní paprsky a zatraktivňují tak záhon po dlouhé zimě. Volí se druhy, které nemusíme z půdy na podzim vyndávat, např. krokusy, modřence, tulipány nebo něžné ladoňky. Po zasazení trvalek se přistupuje k zamulčování drobným štěrkem, který omezuje růst plevele, dobře propouští vodu a zajistí tak vhodné vláhové poměry a zároveň udrží příjemné klima pro teplomilné rostliny. Přestože štěrk bývá šedé barvy, nepůsobí záhony nikterak smutně ani nudně, protože o jejich veselou barevnost a rozmanitost se spolehlivě postarají vysazené rostliny, které nám přináší radost opravdu během celého roku.

RNDr. Ivana Hranická
odbor výstavby a životního prostředí