Co a proč páchne a práší z areálu bývalých Vratimovských papíren

Od podzimu minulého roku město řeší zhoršené životní podmínky, zejména zvýšenou prašnost, zápach a hluk, které doprovází navážení látek z lagun a jejich zpracovávání v  areálu bývalých Vratimovských papíren.

Od této doby byly rozeslány desítky upozornění, sdělení, žádostí o zastavení těchto činností na všechny orgány státní správy, do jejichž kompetence věc spadá. Jedná se zejména o Ministerstvo životního prostředí, ministra životního prostředí, Českou inspekci životního prostředí, Ministerstvo obchodu a průmyslu, Českou obchodní inspekci, Krajský úřad moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí, Krajskou hygienickou stanici Moravskoslezského kraje a další. Problémem lagun se zabývá také náš stavební úřad. Město těmto státním orgánům přeposílá rovněž fotografie z nezákonné činnosti v tomto areálu, které dostává od občanů, bydlících ve výškových domech nad ním. O návozech látek z lagun na našem území bylo napsáno několik článků v celostátním tisku a natočeno několik televizních pořadů.

Přes tento masivní nápor na ukončení nezákonné, nikým nepovolené činnosti, tedy skladování a míchání látek z lagun na místech, kde to zákon nedovoluje, na volném prostranství v centru našeho města, nedošlo k nápravě. Vrtalo mi hlavou, jak je to možné, proč nikdo nic nekoná, proč firmy dále, jako by se nechumelilo, pokračují ve svém protiprávním jednání, proč my musíme dýchat hromady uhelného prachu smíchaného s lagunami, proč může z hromad navezených na nezpevněné plochy odtékat do země zapáchající žlutohnědá tekutina bez adekvátní reakce státních orgánů.

A jak jsem postupně poznávala podstatu celé věci, začínalo mi docházet, proč se nic neděje, proč se všichni vysmívají našim zákonům, proč se jim vyplatí je porušovat a jak mocného soupeře město ve svém boji za čistý, respektive čistší vzduch má.

Po  několikaměsíční intenzívní korespondenci s celou řadou státních orgánů, na kterou přicházely odpovědi jen sporadicky a s nic neříkajícím obsahem a shromažďování dokladů vztahujících se k původu hromad a důvodům hromadění prašných a páchnoucích látek v blízkosti centra našeho města, Vás mohu informovat o tom, proč naše problémy a nezákonné jednání řady firem žádný státní orgán příliš nezajímají a proč se brání jejich radikálnímu a účinnému řešení.

Dovolte mi, abych to, co jsem zjistila o hromadách páchnoucí směsi, popsala trošku zlehčenou a srozumitelnější formou, avšak se stejně alarmujícími závěry, jako by mělo konstatování suchých dat o důsledcích státního projektu likvidace lagun Ostramo Ostrava na  naše město, občany našeho města a životní prostředí vůbec.
 

Jak to tedy všechno je.

Na začátku toho příběhu byly laguny v Ostravě a náš stát. A když hovoříme o státu, není to jenom takový ledajaký stát, jsou to tři významná ministerstva, a to Ministerstvo financí, Ministerstvo obchodu a průmyslu a Ministerstvo životního prostředí. A v dresu tohoto vrcholového státního mužstva dále kope státní podnik Diamo. A ten stát měl dobrý úmysl, zlikvidovat nebezpečný odpad v lagunách Ostramo v Ostravě a vyčlenil na to pěknou hromádku peněz. Tak asi 2-4 miliardy, které měli dostat ti, kteří přijdou s nejlepším a také samozřejmě ekologickým projektem, jak se těch nebezpečných látek zbavit. A tuto částku přiklepnul třem firmám, které si říkají sdružení Čistá Ostrava. Vítězný projekt byl dobrý, ekologický a společensky jistě velmi prospěšný. Ve zkrácené verzi spočíval v tom, že se vytěžený nebezpečný odpad z lagun, posypaný nejdříve přímo v lagunách vápnem kvůli neutralizaci smíchá s uhelným prachem v různých poměrech, tak zhruba 50 na 50 a bude se spalovat v různých spalovnách. To míchání podle původního záměru mělo probíhat tak, aby nezhoršovalo životní prostředí, neohrožovalo občany a stát a sdružení ještě postupovali v souladu s právním předpisy. A když už tehdy se lidé bránili, ale to ještě nebyli naši občané, nýbrž občané většího města a jejich hlasy asi měly větší sílu, uklidňovali je obhájci projektu těmito lovy: „Podle mě došlo ze strany Slezské k nedorozumění,“ míní Madej (tehdy náměstek ostravského primátora pro životní prostředí). Ropné látky se budou míchat s nehašeným vápnem přímo u laguny. „Tím se směs neutralizuje a laicky řečeno už nebude páchnout,“ tvrdí Madej. Poté se směs smíchá v poměru jedna k jedné s uhlím. „Protože na laguně už není tolik místa, směs se poté poveze v uzavřených vagónech ke skládce v Heřmanicích a aniž by to spadlo na zem, promíchá se to opět podle potřeby s uhlím a poputuje to k odběratelům,“ popisuje Madej. V samotných Heřmanicích se proto zkapacitní skládka uhlí a přibude míchací stroj. „Na skládce navíc přibude zkrápění, takže by se tam nemělo ani více prášit,“ tvrdí Madej. Podle Aleny Orlíkové ze sdružení Čistá Ostrava, která má státní zakázku – likvidaci lagun - na starosti, bude veškerá manipulace navíc probíhat v kryté hale na vodohospodářsky zabezpečené ploše. „Obavy z vlivů na zdraví a pohodu obyvatelstva nejsou nutné. Samotné palivo navíc obsahuje poměrně vysoký podíl vody, při manipulaci nedojde k prašnosti,“ vysvětlila Orlíková s tím, že lokalitu bývalého dolu Heřmanice zvolili proto, že má mimořádně vhodné dopravní dispozice a je blízko.

Ovšem jak ten stát a to sdružení postupovali podle schváleného záměru a v souladu se zákony, které si ten stát předtím přijal, ukázalo se, že pokud půjdou touto cestou, odpady neodklidí a státní peníze hned tak nezmění svého majitele.

A tak všichni společně vymysleli nový plán, hodný chytré horákyně.

Nedostali jsme povolení to navážet do krytých hal se zpevněnou plochou a tam to dále míchat, protože tento postup není v souladu s právními předpisy a nikdo to nechce spalovat, musíme proto najít jinou cestu, řekl si stát a sdružení. Protože stát věděl, že by to neměl být on, kdo všechny ty předpisy porušuje a asi ani to sdružení, kterému ty miliardy vyplácí, vymysleli takovou malou neškodnou fintu. My do těch zavápněných lagun na místě přidáme trochu toho uhelného prachu, tak asi 10-20 %, nazveme tuto páchnoucí, slizkou hmotu výrobkem (podle vydaného certifikátu se jmenuje se BALTOM 3) a najdeme si vhodného smluvního partnera, který si to koupí. Ten již jako se státem nebude mít nic společného a musí splnit jednu základní podmínku. Musí mu být jedno, že porušuje veškeré platné zákony, když to bude někde skladovat a dále zpracovávat a musí vydržet tlak a kritiku. My mu za to slíbíme, že když si někde budou příliš stěžovat, uděláme mu maximálně „ ty, ty,“ neboť máme pod palcem téměř všechny, kteří by mu mohli výrazněji ublížit. A pokud by přece jenom dostal nějakou tu pokutu, ty peníze od nás mu to bohatě vynahradí.

Všichni víme, že stát u nás nemusel takové firmy dlouho hledat. Takových, jehož vlastníka nikdo nezná a nedohledá a které jsou za peníze ochotny dělat cokoliv, u nás bylo vždy dost. Tak si stát a sdružení pár takových „odvážných“ vybralo a stát jim řekl. Nemusíte to vozit do té uzavřené haly uprostřed města, jejíž vhodnost pro takovou činnost byla dlouho a složitě zjišťována, vozte to do vedlejšího města. Není tam sice žádná hala, někde ani zpevněná plocha, podle našich zákonů to tam sice nesmíte skladovat ani dále nějak míchat a tak, ale zato to máte blízko a nebude vás to moc stát. A že to všechno nestihnete jen po železnici, jak to mělo správně být, nic se neděje, vozte to tam nákladními auty.

Stát tomu městu neřekl, co mu posílá, ale věděl, že to město to brzo pozná a bude se bránit. Hmota páchne a když se míchá na volném prostranství s tím uhelným prachem, hodně práší. A kdo by se namáhal s nějakým kropením, taky to stojí nějaké peníze. A tak občané a město křičeli státe, dělej něco, zbav nás toho smradu a prachu. Podívej, oni tady porušují všechny možné právní předpisy a ty mlčíš. A stát, který věděl, že  právní předpisy, které předtím schválil, nikomu nezabrání v porušování zákonů, se občanům smál pod vousy a hlasitě jim říkal. My stát za to nemůžeme, to vše dělají ti darebáci v těch firmách, které si ten “výrobek“ koupily, a my přece nemůžeme zasahovat do soukromého podnikání. A když to město a občané dál křičí, že přece stát nemůže obchodovat s takovými podvodnými firmami a dávat své peníze těm, kteří kašlou na všechny předpisy, na lidi a přírodu, stát se zase jen pod vousy směje, jak na všechny vyzrál. Stát má přeci velký cíl, chránit přírodu, životní prostředí a občany a ti jiní občané ho nemohou se svými malichernými námitkami zastavit. Vždyť ta hnusná páchnoucí tekutina, která z výrobku vytéká a vsakuje se do země, zas až tak nebezpečná není. Ta voda to nějak vydrží a zase se vyčistí. A ta troška prachu, která se dostává do vzduchu a těm občanům do plic, ty občany nezabije. Taky není zas tak nebezpečný, koneckonců jsou nato zvyklí, co by chtěli. Prachu mají beztak i bez toho „lagunového“ dost a nějak to zase vydrží. A že ten stát slíbil milióny právě na snižování prachových částic v ovzduší právě v tomto regionu. To přece nikdo nemohl brát příliš vážně. A na otázku toho města a těch občanů, co se stane, až ten stát ty miliardy vyplatí, ty soukromé firmy třeba zmizí a páchnoucí a prášící hromady jim zůstanou, zda ten stát vezme lopaty a půjde je odklízet, má stát taky rozumnou odpověď. Když to ty firmy, které vám tam porušují ty zákony, neodvezou, uděláte si to sami, a pak za to budete požadovat peníze po nich. A město jen doufá, že tu nezůstanou jen bílí koně ve firmách s prázdnými konty. A jestli ano, že aspoň budou mít dobrou fyzičku a městu s těmi hromadami pomohou. Ale kam ty hromady město odveze, kam je uloží, když je nebude nikdo chtít. Stát mu jistě nějaké porušování ekologických zákonů nebude trpět. Vždyť takové svinstvo přece není možné vysypat a skladovat jenom tak někde.

Milí spoluobčané, jak vidíte, naše město a životní prostředí v našem městě má silného protivníka. Stát a jeho miliardy se spojily s firmami, které jakékoliv právní předpisy platné v našem státě ignorují a kterým jsme my občané zcela ukradení.

Jsem však přesvědčena, že i ti slabší mají šanci na vítězství a že stát procitne a pochopí, že cesta do pekla je také dlážděna dobrými úmysly.

Město Vratimov se bude snažit všemi zákonnými prostředky zabránit pokračování v nelegální činnosti a jejímu, byť nepřímému, financování ze strany státu. Podpoříme také každou takovou iniciativu občanů našeho města a děkujeme těm, kteří svými maily a fotografiemi umožnili získávat informace o provozu v areálu a tyto předat kompetentním státním orgánům.

JUDr. Dagmar Hrudová, starostka