Co nám působí bezohlednost ostatních

V tomto článku se nechci zaobírat bezohledností a mezilidskými vztahy v obecném smyslu, jak by se to mohlo z nadpisu zdát. Jde mi o dva případy bezohledného chování či jednání, které ovlivňují životní prostředí v našem městě a přispívají k jeho zhoršení tam, kde by k tomu vůbec nemuselo docházet

Tyto případy jsou sice zcela odlišné, mají však společné jedno. Ten kdo znečišťování životního prostředí v našem městě působí a znepříjemňuje tím také život našim občanům, může sjednat nápravu, pokud by to opravdu chtěl a pokud by i za tím účelem sáhl do své kapsy.

Nicméně přejděme ke dvěma konkrétním případům ekologické bezohlednosti.

První případ můžeme nazvat třeba „Čmoudící komín“ . Tím čmoudícím komínem je komín domu na Masarykově náměstí nad pivnicí Besta. Není asi nikdo, kdo by alespoň jednou nevyzkoušel chůzi nebo jízdu autem kolem této pivnice v době, kdy je celé okolí zahaleno hustým, páchnoucím dýmem. Jde především o ranní hodiny od 6:30 do 8:00 hodin a potom odpoledne mezi 17:00 a 19:00 hodinou. Takové jsou alespoň mé časové zkušenosti s čmoudícím komínem. Občané i učitelé školy na Masarykově náměstí zasílají stížnosti a my jsme bohužel bezbranní. Dům, ve kterém je pivnice umístěna, topí v kotli na tuhá paliva. Jedná se o tzv. malý zdroj znečištění a na podnět města byly provedeny všechny právními předpisy stanovené, resp. možné kontroly. Kotel včetně čmoudícího komínu prohlédli hasiči, kominík, pracovnice odboru výstavby životního prostředí. Odborný pracovník s autorizací pan Ivan Kerlík vystavil „ osvědčení“ že vše je v pořádku a nejsou nutná žádná opatření.

Jeden lednový podvečer jsem se vracela z Ostravy a přes hustý dým nebylo téměř vidět na cestu. Nedalo mi to, odstavila jsem auto a šla zjistit, co se děje. Majitelé pivnice mě sice nepřivítali s nějakou vřelostí, přestože však nemuseli, neboť starosta nemá žádné kontrolní oprávnění, zavedli mě do sklepa a kotelny. Vše vypadalo v naprostém pořádku, kromě uhlí na topení v něm nebylo nic, co by vzbuzovalo podezření z používání jiného paliva než uhlí. Jen hustý dým valící se do kotelny po otevření dvířek kotle nasvědčoval tomu, že vše není v úplném pořádku.

Právo selhalo, ne vše lze vždy řešit z moci úřední a tak se dostáváme k té výše zmiňované vlastnosti, kterou je ohleduplnost. Nezbývá, než apelovat na majitele pivnice, aby vyřešili problém s jejich čmoudícím komínem, který dusí děti ve škole naproti, starší občany v domě s pečovatelskou službou a všechny, kteří se v blízkosti pohybují, pracují, či bydlí. Skutečnost, že věc nelze řešit z moci úřední (pokuty, sankce, nařízení), neznamená, že věc nemá řešení. Jiný kotel, jiný druh paliva, rekonstrukce komínu apod. Řešení by se jistě našlo. Ten, kdo nám problém působí, by však musel chtít, musel by pro to něco udělat a pravděpodobně investovat i nějakou finanční částku. Proč by to však dělal? Ohleduplnost je přece vlastnost nemoderní, v současné době se moc nenosí a v začouzeném prostředí hospody se trocha dýmu navíc ani nepozná.

Druhý případ devastace životního prostředí je sice ze zcela jiného soudku, nicméně v našem městě ještě sledovanější a známější. Jsou to činnosti spojené s likvidací lagun v Ostravě a s návozem a zpracováním nebezpečného odpadu označeného jako výrobek do areálu společnosti DATAFISH OSTRAVA s.r.o. v centru našeho města.

Také v tomto případě je zřejmá naprostá bezohlednost vůči lidem a životnímu prostředí za situace, kdy právě tato devastace přináší do kapes některých podnikatelských subjektů milionové, respektive miliardové zisky. V tomto případě je situace o to smutnější, že devastace životního prostředí se děla pod záštitou státu a státních orgánů, tedy těch, kteří proti ní mají bojovat a naše životní prostředí chránit.

Přestože město opakovaně vyzývalo všechny státní orgány ke sjednání nápravy, podali jsme trestní oznámení na neznámého pachatele, bezohlednost a pasivní přístup státních orgánů zvítězily a jen díky silné mediální kampani se podařilo zastavit v březnu minulého roku návoz a zpracování odpadu z lagun na našem území. Chtěla bych za nás občany poděkovat všem, kteří o nás psali, hovořili nebo jinak veřejnost informovali. Poděkování si zaslouží zejména redaktorka televize Prima paní Jana Lorencová, která šla svým programem do hloubky a má velkou zásluhu na ukončení likvidace lagun jejich hromaděním a zpracováním v našem městě. Přesto přes Vratimov přešlo za období od října 2010 do března 2011cca 44 tisíc tun sludge z lagun, která zde byla skladována na volném, propustném povrchu a různým způsobem zpracovávána, zejména pod širým nebem míchána s uhlím. V důsledku toho bylo široké okolí, zejména obytné domy, zdravotní středisko, obchody apod. zasypávány jedovatým, mazlavým prachem. Protože příjemce miliardových částek ze státního rozpočtu, sdružení Čistá Ostrava, nemělo žádný náhradní program likvidace lagun, měly přes Vratimov takto projít veškeré vytěžené laguny. Ti, kteří ve sdělovacích prostředcích sledují dění kolem lagun, „objevení“ dalších původně údajně „neznámých“ kalů a kteří si zkusili nálety mazlavého prachu do svých domovů, jistě vědí, o čem je řeč. Vše to mělo trvat nejen celý minulý rok, ale i rok 2012 a možná 2013. Lze si jen stěží představit, co by se stalo, pokud by sdělovací prostředky nezákonnou činnost hamižných a bezohledných firem nezastavily.

V občasné době se nachází v areálu společnosti DATAFISH OSTRAVA s.r.o. velká hromada neznámého složení. Přesné množství městu nikdo nesdělil, ani nemáme informace, zda dochází k odvozu nahromaděného nebezpečného odpadu z našeho území. Co je všem státním orgánům i podnikatelům ve věci „vratimovských lagun“ společné, je „ bobřík mlčení“. Podle dostupných informací zde máme stále ještě něco mezi 3 000 až 8 0000 tunami hmoty neznámého složení s řadou nebezpečných látek. A protože Poláci vyvolali mezinárodní spor kvůli množství o nic moc většímu než je to „naše“, nepřistoupili na zázračnou přeměnu nebezpečného odpadu na výrobek, kterou nám nutí sdružení Čistá Ostrava a naše státní orgány, nýbrž nazývají věci pravým jménem, tedy nebezpečný odpad nebezpečným odpadem, věřím, že ani naše hromada nezůstane u našich státních orgánů na věky zapomenutou.

Samozřejmě k nečinnosti při odstraňování hromady na našem území nepřihlížíme pasivně. Opětovně se obracíme na všechny zainteresované státní orgány a subjekty spojené s těžbou lagun, sledujeme, zda orgány, které nám mohou v této záležitosti být nápomocny, tak skutečně činí a snažíme se pokračovat ve spolupráci se sdělovacími prostředky.

JUDr. Dagmar Hrudová
starostka