Město Vratimov
Město Vratimov Oficiální stránky města

Kronika města Vratimova, část 61.

Kronika města Vratimova, část 61.

Rok 1938/1939

Po nastoupení Háchovy vlády byl národ nuceně sjednocován ve spolcích podle německého vzoru. Mluvilo se v rozhlase a psalo v novinách o plánech dálnice z Vratislavi do Vídně přes naše území, o dopravě německých vojsk naší republikou a o blahobytu, v jakém nyní národ bude žít. Vše se však ukázalo klamem. Nebylo ani staveb dálnice, ani blahobytu. Naopak sociální poměry se zhoršovaly a národ nastupoval cestu na svou Kalvárii. Za této druhé republiky nebyl v naší obci nikdo terorisován. Fašistická skupina zdejších občanů byla nepatrná a sestávala z lidí vážnosti nepožívajících a po stránce mravní i občanské méněcenných.

Zabírání Těšínska

Druhá těžká rána dopadla na naše občany, když se dověděli, že musíme odstoupiti část Těšínska Polákům, kteří byli spojenci Hitlerovými. Lidé z českých obcí Těšínska houfně prchali před terorem Poláků, jiní byli hromadně Poláky vyháněni. Všecko tam většinou museli zanechat a zachránili holý život. Do naší obce přišlo těchto úprchlíků úplně ochuzených 56 rodin a zde našli ubytování. Také místo poštovního přednosty bylo obsazeno úprchlíkem p. Emilem Gellnarem z Rychvaldu.

Část obce Šenova a Morávky z našeho frýdeckého okresu musela býti postoupena Polsku. Tehdy Němci, Poláci a Maďaři rvali z těla naší republiky kus po kuse jako supové. Jen Rumuni se zachovali k nám velmi pěkně, odmítnuvše Němci nabízené části území našeho státu. Byla to jedna z nejstrašnějších dob naší historie. Všude plno úprchlíků a vyhnanců, lidé zbědovaných, zničených, z nichž většina byla vyhnána, proto, že byli občany českých spolků jako Sokola, Matice osvěty lidové, hasičů, sportovních klubů apod. Státní zaměstnanci byli vyhnáni všichni.

Dne 5. října přišli do Vratimova posádkou vojáci pěšího pluku slezského z Místku s podplukovníkem Eliášem v čele a ubytovali se dílem ve škole a v hostincích. Dne 12. října byli pak vystřídáni hraničářským plukem, který byl posádkou zde do 16. prosince. Byl to III. prapor hraničářského pluku 4., jehož velitelem byl pplk. Jindra, vzácný voják, který se s námi brzy spřátelil. Vojsko bylo ubytováno v Sokolovně a v hostincích. Za večera ze střechy Sokolovny zaznívala večerka, troubena krásně vojenským trubačem.

Poslední, konečná hraniční čára mezi Polskem a naší republikou, byla stanovena v Šenově 16. listopadu. Po té době nastalo v naší obci jakési uklidnění. Předtím nebylo jistoty, zda Vratimov též upadne za oběť polské nenasytnosti. Při stanovení hranice zastupoval náš stát generál Hrabčík, který s Poláky vyjednával. O vlasteneckém ctění našich lidí na Těšínsku svědčí pohnutá skutečnost, že čeští občané Šenova, jejichž usedlosti měly připadnouti do Polska, na kolenou prosili generála Hrabčíka, aby to nedopustil. Drželi ho za plášť a prosili o ponechání v Československé republice. To vida polský generál, zřejmě vlastenec a lidský cítící člověk, ustoupil s požadovanou hranicí o několik set metrů zpět. Této události jsem byl sám svědkem.

Pomník padlým

Dne 20. listopadu odhalen byl v tichosti za účasti vojska z Místku pomník padlým vojínům v obecním sadě u Sokolovny. Účast občanstva byla veliká. Pomník byl zřízen z veřejných sbírek a stál 17 500 Kč. Bylo to ve velmi smutné a stísněné době po obsazení pohraničního území nepřátely a občanstvo bylo sklíčeno událostmi.

Hraničářský pluk rozloučil se s občanstvem 16. prosince a z obce odešel.

Pod tíhou této těžké doby nastálo mezi občanstvem smíření. Staré, vlekoucí se spory byly zapomínány, političtí odpůrci se sblížili v přátelství, rodinní nepřátelé se smiřovali a mezi občanstvem nastávalo skutečné a upřímné přátelství. Nebezpečí nám dalo zapomenout na malichernosti rozdílů mezi námi.

28. říjen nebyl svátkem. Ve škole se vyučovalo, úřady a továrny pracovaly. Poprvé od roku 1918 nebyl tento svátek svátkem. To už náš stát byl pod vlivem Německa a vláda byla poslušnou plnitelkou rozkazů a přání Hitlerových.

Po rozpuštění komunistické strany byli zbavení členství 3 její zástupci v obecním zastupitelstvu, občany řádně zvoleni a nahrazeni jmenovanými (úředně) náhradníky z jiných stran.

1939

V únoru byla zřízena pobočka hudební školy Dr. Leoše Janáčka z Vítkovic.

Je umístěna ve školní budově. Navštěvuje ji značný počet žactva. Již koncem roku 1938 začal do naší obce příliv uprchlíků z Těšínska. Od začátku roku přistěhovalo se do obce dalších 5 rodin, a to je teprve únor. Nastává potíž s jejich ubytováním. Tělocvičná jednoty „Orla“ je jimi obydlena. Zima nebyla tuhá a v březnu dostavily se plískanice se střídavými, mírnými mrazy.

Okupace

V úterý 14. března večer se roznesla obcí překvapující zpráva, že Ostrava a Frýdek jsou obsazeny německým vojskem a že přes Paskov proudí do Slezska mohutné proudy válečně vyzbrojené německé armády. Zpráva tato působila na občanstvo drtivě, protože to nikdo nemohl očekávati. Vláda rozhlasem a novinami ujišťovala občanstvo naprostou bezpečností a budováním blahobytu a tu najednou jsme obsazení cizí mocí!

Druhý den ráno ve středu 15. března byla již okolní města a celý kraj obsazen Hitlerovými vojsky. Němci dali hned vylepiti všude německo-české plakáty (zřejmě již dávno předtím v Německu vytištěné a připravené), v nichž oznamovali, že přicházejí k nám jako přátelé, že budeme žít pod jejich vládou v blahobytu a svobodě a že národ náš bude kráčeti vstříc šťastné budoucnosti.

Že nám zaručují autonomii a svobodný vývoj a že náš národ bude žít svobodně a v nesmírném štěstí. Aby se každý z nás choval k nim přátelsky a spolupracoval s nimi na vybudování blahobytu.

Občanstvo však nevěřilo a hledělo do budoucna s velikými obavami. Občané zakopávali cennosti do země, ukrývali svůj majetek a hlavně majetek spolků.

Hned první dny okupace německé vojsko do Vratimova nepřišlo. Místní Němci převzali dozor nad četnickou stanicí, poštou, školami, obecním úřadem a spolky. Dozor nad poštou převzala Julie Heinrichová, úřednice z továrny, nad školami, obecnou i měšťanskou, německý učitel Jurasch a nad obecním úřadem Rudolf Pollach, Josef Kahanek a Rudolf Hilscher. Tito tři ještě s učitelem Juraschem svolali do obecní kanceláře význačnější občany a všecky obchodníky, kde jim zpupně a pyšně oznámili, že přejímají kontrolu nad vším, co se bude díti v obci. Občanstvo chovalo se ke všemu apaticky. Nervová vyčerpanost byla všude zřejmá.

Žádné zatčením ani politické, ani jiné a žádné vraždy se neudály. Po příchodu německých vojsk asi za měsíc po obsazení (okupaci) rozdávali němečtí vojáci z kuchyně jídlo, ale šlo pro ně jen asi 10 lidí, kteří později z většiny propadli jako zrádci německé národnosti. Němci totiž šířili v Německu lživou propagandu, že v naší republice umírají lidé hladem, a že tu své německé spoluobčany vraždíme. Protože je musejí obsazením země chránit a přivezli též vojenské kuchyně, aby nás zachraňovali před smrtí hladem. U nás to však bylo naopak. Němcům zde nikdo nezkřivil ani vlas na hlavě a jídla a různých pochoutek byl u nás takový nadbytek, že němečtí vojáci se dosyta najedli toho, co již v Německu nejméně pět let ani neviděli.

Kurs německé marky

S vykořisťovatelskou vypočítavostí stanovili Němci pro sebe přímo nejvýhodnější kurs peněz 1:10 tj., že za jednu marku dostal Němec 10 našich korun. Tyto marky se staly hned platným platidlem a tak nastalo bezostyšné vykrádání našich zemí a lidí.

Národní souručenství

Dnem 17. dubna bylo zavedeno povinné vyučování němčiny ve škole. V květnu a červnu vyzvala vláda tak zvaného protektorátu všechny občany české národnosti, aby se přihlásili do nové jednoduché organisace „Národní souručenství“ jinak, že nebudou považováni za Čechy. Lidé ze strachu před terorem se tam všichni, až snad na nepatrné výjimky přihlásili. V červnu 1939 byly jim vydány členské průkazy všem občanům (i ženám). V dolní části obce byla provedena částečná kanalisace.

Jan Šimík odchází do pense

Dne 30. dubna odchází na odpočinek řídící učitel z obecné školy pan Jan Šimík. Narodil se 22. 6. 1880 v Bašce u Frýdku, vystudoval učit. ústav v Těšíně, načež byl od r. 1901 – 04 učitelem v Dětmarovicích a odtud přišel v roce 1904 do Vratimova. Učil tu 35 let a jako vlastenecký učitel vychoval dobře několik generací žactva. Nyní se věnuje jen obci jako její starosta. Zatímním řídícím učitelem v obecné škole byl od 1. 5. ustanoven pan Alfred Lampart z Dobré.

Příchod německého vojska

V srpnu přišlo do obce německé vojsko a ubytovalo se v Sokolovně a v hostincích. Byli to Rakušané, mnozí z nich uměli česky. Potomci českých vystěhovalců z Vídně. Měli také české jména jako Pavlíček, Vychodil, Zavrtal a podobně. Občanstvo chovalo se k vojsku nevšímavě, nedůvěřivě, ba nepřátelsky. Každý z těchto vojáků mohl poznati a poznal, že občanstvo si nepřeje styků s nimi. Zajímavé je, že tito rakouští občané byli lživou propagandou tak zpracováni, že byli přesvědčeni, že náš národ chtěl býti Německem obsazen a začleněn do německé říše, že o to žádal a že „ochranu Říše“ dobrovolně, svobodně a nadšeně přijal.

Jak záměrně měla německá propaganda rozděleny úlohy. Prušákům namluvili, že tu vraždíme Němce a vypalujeme německé vesnice, zatím co Rakušákům vtloukali něco jiného, protože s tím prvním by u nich nenašli soucitu.

U nás všude začalo hned po okupaci, když se Němci ujali moci hlásáním jednoty, všecko že má býti jednotné, politické strany byly rozpuštěny a národ prý najde blahobyt a štěstí v jednotě a ve spolupráci s Němci. Dříve ale, dokud nebylo odstoupeno pohraniční území, prohlašovali Němci, že spolužití s Čechy je nemožné a že musí býti území, obydlené Němci od republiky odděleno. Jakmile však převzali moc nad Čechy, hlásali jednotu a vybízeli ku spolupráci.

Dne 27. srpna byla v Paskově přejeta a usmrcena německým vojenským autem Anna Břenková, manželka Františka Břenka z č. 64. Stala se tak první obětí německého válečného stroje z naší obce.

Schylovalo se k válce, což bylo každému zřejmo, ačkoliv Hitler a němečtí podvůdcové křičeli do světa, že žádná válka nebude. Vždyť i přítomnost vojsk ve Vratimově nasvědčovala tomu, že se Němci chystají napadnout Polsko, a proto u hranic soustředili svá vojska. Děti ve školách musely býti podle nařízení úřadů upozorněny a poučeny o symbolech německé říše.

Vyšetřováno bylo, zda jsou ve školách dětí nearijců (Židů), aby mohly býti odstraněny.

V noci 31. srpna odešla německá vojska z Vratimova, aby napadla polské hranice. Tyto překročila téměř bez výstřelu a odporu a pochodovala až do Krakova. Občanstvu se ulevilo, oddechlo si, nebylať tato návštěva nikterak vítána.

 

pokračování příště

Datum vložení: 5. 12. 2016 0:00
Datum poslední aktualizace: 5. 12. 2016 0:00
Autor: